Tvorba myšlenková

V boji s můrou.

8. ledna 2014 v 20:11 | Houp

Nečtětě to. Tento článek byl použit jako léčebný proces blogerky samozvané Houp.

Tak ráda bych použila slova plná optimismu, krásných vyhlídek, ale odevšud na mě leze úzkost. Mezi lidma to ještě jde, ale jakmile jsem sama jakobych přepla na autopilota. Nebo rovnou celý systém vypnula. Nejhorší je to v noci. Hlavou se mi rojí tolik myšlenek, že ačkoliv mi přes den oči neustále klimbají, tak výsledek je takový, že v posteli sebou škubu jak posedlá. Na břiše to nejde, pak mám dilema na jakém boku a na zádech si připadám jak v hrobě. Tak se cítit nechci.

Když už jsem zoufalá, tak usnu. Konečně.
Jen kdyby se dostavil plující obláček a donesl mě do sladkého příjemného světa snů. Nikoliv do toho tak zmateného, že po ránu ani nevím co je pravda a co ne. Motá se páté přes deváté. To že tam zamotám zážitky z minulosti, sny do budocnosti, lidi z filmů i z ulic, situace zcela pravdivé či naprosto nesmyslné... Ráno se budím naprosto neodpočatá. Ještě tak hodinu jen šoupu svým tělem, jak je nutné, zcela automaticky, bez života. Při dnešní cestě na autobusovou zastávku jsem málem srazila tři lidi.

Řekla bych, že to celé má nějaké důvody, nějaký prvopočátek, který bych měla odstranit, ale já nevím co to je. Jestli to je, že jsem příliš ze všeho vystresovaná, že se to na mě všechno valí, protože jsem unavená, nebo protože jsem příliš přespalá? Mám se víc hýbat nebo naopak se pokusit si odpočinout. Jenomže nějak nedokážu vypnout hlavu. Asi bych už potřebovala, aby se udělalo ještě o něco lepší počasí, já konečně vytáhla kolečkové brusle a místo lámání si hlavy, bych provětrala velký sedací sval.

Tipy v boji proti nočním můrám nebo snům, které mě vyčerpávají?
Pokud mi někdo navrhne zkusit mozek před spaním vypnout, moc mi to nevychází. Počítání oveček, žiraf nebo kdejaké si veteše po chvíli vzdávám, protože jsem stejně už dávno unášena vtíravými myšlenkami na ho... Heh.

Jednou jsem slyšela, že když má člověk v noci noční můru je dobré si přetočit deku na druhou stranu a zkusit spát dál. Že to prý nějak pomůže. Máte nějaké rady pro nebohou nevyspalou Houp?

Nejhorší je, že svým největším nepřítelem jsem si já sama. Stihomam, paranoa, nedůvěra. Asi bych měla omezit filmy, knížky a podobné tomu. Možná i styk s lidmi, abych chvíli neviděla to, jak si jsou lidi schopní lhát do očí, ubližovat si. Jde jen o to vyhrabat v hlouby "houpovského" srdce ten zakopaný poklad naděje a optimismu, který byl moderní civilizací hluboku zakopán.

Ach... úplně cítím ten osvobozující pocit, který mě obklopuje, jakmile mačkám tlačítka krabičky, u které vlastně ani nechápu jak funguje. (Někdo se prostě jako technický typ nenarodí.)

Pouštím si písničky kapely Zrní, snažím se si vybavit veselé vzpomínky, něco na co se můžu těšit v dohledné době a pomáhá to. Nádech a výdech.
Možná... nezakřikněme to, ale možná jsem samoléčitelka. Nacházím si lék na svou mysl. Chce to ještě víc snahy, vytrvat a bojovat. Hledám se, ne, ne, lepší termín by zněl: znovuobjevuji se. Jsem to já. Stále já. Jen nabalená pod tunou kabátů, které na mě naházel kdokoliv kdo prošel. Chtělo by to brnění. A nejenom to způsobené brňavkou.

Ps: Potřebovala bych jedno velké, dlouhé, intenzivní a pokud možno svalnaté, hřejivé, velkorysé objetí. Nenabízí se někdo?


Koho trápí změna počasí?

13. listopadu 2013 v 18:11 | Houp

...Je mi líto všech lidí, které trápí změna počasí...

Úryvek z písně Líto od skupiny Zrní




Kdo by si s tím v této době nelámal hlavu?
Má pršet? Nebo snad zasvítí sluníčko a k tomu bude foukat silný vítr? Cože?! Že možná bude i sněžit? Co to povídáš?! Jen se jdi podívat ven, vždyť počasí skoro na plavky!

Když si vezmu zimní bundu je mi vedro. Když si vezmu kabát, najednou mi začne poskakovat spodní čelist.
Na to aby člověk vlastnil zázračnou Hermioninu taštičku. Jakmile by se změnilo počasí, šup, už bych si vyhrábla něco vhodného. Je libo deštník? Nebo snad hucule a palčáky?

Okey.
Facku na probrání z fantazírování teď nepotřebuju.
Berme, že to nijak neovlivníme. Nepřidělávejme si tím další vrásky. Chápu, že sluneční paprsky jsou lepší jak vítr a déšť, ale na druhou stranu líbání v dešti umí být vážně kouzelně romantické. Skákání z louže do louže umí vykouzlit nejeden úsměv na tváři.
Nevím jak vy, ale podzimní barvy spadaného listí ve mě evokují klid a pohodu.
Vánoční ráno bez bílé nadílky by snad ani nebyl správným štědrým dnem.
Pestré dětské vzpomínky na pouštění draků, věčný boj, že neletí. Nebo snad odřená kolena a promrzlé zadky ze sáňkování z kopců.

Počasí umí být kruté, ale nadáváním nic nezmůžeme. Trocha pohledu z jiného úhlu nikdy nikoho nestrefila brokovnicí.
Jsem sice ten typ, co více miluje zimu, když ji může pozorovat zpoza okna hezky z tepla domova nejlépe svírajíc hrneček horkého nápoje. Jen si říkám: zalezli byste si snad hezky pod deku s pěknou knížkou a horkou čokoládou, kdyby venku bylo třicet nad nulou? Asi těžko.
Nebo lze využít zimní období pro kulturní zážitky. V divadlech, kinech a na koncertech určitě zamrzlé tělo nehrozí. (Pro větší uvěřitelnost této teorie, to pro vás vyzkouším dnes v divadle)

Nenutím tady žádnou ideu o tom, jak je zima naprosto úžasná a že nechápu lidi, co na ní nadávají. Naopak si dokážu živě představit, jaké to musí být, každé ráno odhrabávat tuny sněhu, klouzat se po ledu se strachem, že si zlomím každičkou kostičku v těle. Zvláště pro starší obyvatelé to asi není nic příjemného.

Nejsme ve sci-fi filmu, abychom s tím něco udělali.

Možná je načase zkusit se řídit tímto:


"Hledá krásu v každé kapce deště stejně jako ve slunečním paprsku"



Komentář italského tisku na básnickou sbírku "Arethusa" od Elsy Schiaparelliové
(Pro neznalé, módní návrhářka z 20. let 20. století - ve své době největší slávy známější než Coco Chanel)


Na všem se dá najít něco dobrého, tak hledejme... třeba hned při rozmrzání růžových uší a špiček nosů.
Nažhavme rychlovarné konvice a vyklepme hřejivé deky. Zima se blíží.

(Já už začínám usínat cca pod dvěmi silnými dekami, pod dvěmi středně silnými dekami a pod dvěmi slabými dekami.)

Ordinační doba múz

4. listopadu 2013 v 15:06 | Houp


Kdy vás nejčastěji navštíví múza?
Pokud tedy nebudeme počítat dobu, kdy múzu plánovaně pozveme na čaj jako tomu bylo v projektu Mňoukly@vymňoukly.

Já totiž nabyla dojmu, že se má slečna múza se vší láskou ke mě, rozhodla nenechat mě líbezně a sladce usnout. Jako třeba teď, když ležím v posteli a článek si předepisuji, abych udržela myšlenky. Celý den po lehce vodvazové akci, kdy jsme se museli v mé posteli mačkat ve třech (sporsťárny si nepředstavujte, jen se náš dům změnil na hotel pro mládež), jsem usínala skoro na každém rohu. A teď?

Místo abych vplula na loďce upatlané z bílých obláčků do světa mých šílených snů, tady sedím, sepisuji co mě napadne a rozšifrovávám jednu kódovanou zprávu od múzy za druhou.

Neříkám, že si stěžuji, že se mě má múza opět rozhodla obdařit svou přítomností. Ba naopak. Se studiem na kreativním oboru, při právě několika rozdělaných projektech a nyní se rozjíždějícím blogem, jsem za každý nápad ochotná i obětovat nějakou tu hodinku spánku.

Ale copak nemůže být lepší doba na návštěvu?
Kdy máte "nejúrodnější" dobu nápadů vy?

Abych nebyla nařknuta, že obviňuji múzu za špatné ordinační hodiny, musím přiznat barvu, zřejmě lehce purpurovou, že někdy mě okouzlí i v jiný čas.
Například když jdu. Sama. Ničím a nikým nerušena. Když uvolním cesty myšlenkovým pochodům.
Jindy zas při ne až tak lichotivých podmínkách. Záchod a koupelna nebývají výjimkou.

Většinu nápadů si rychle někam zapíšu. I když většina kreativců radí mít při sobě stále bloček, já ho pak většinou někde nechám nebo ztratím. Proto si dělám poznámky na každej cár papíru, co kde najdu. I ty se dost často ztratí. Vytříbené nápady se pak sjednocují do desek, krabic a šuplíků - i v tom mám často guláš.
Ehm. Zhodnotila bych, že v této situaci jsem naprosto v koncích.



Múzy mají nespolehlivé ordinační hodiny.
Uznejte sami. Většinou, když je člověk urgentně potřebuje tady nejsou. Pak chce člověk spát a hoplá. Vítej u nás, múzo.
Řekla bych, že personální problémy se nevyhnou nikde a nikomu. Hold všichni kreativci i nekreativci budeme muset být vděční za ty světlé chvilky, kdy se u nás objeví. Pak s nedočkavostí podobné dětem před Vánoci očekávat jejich další návštěvu.

A možná někdy potěšte svou drahou múzu čajem, kávou nebo dortíkem a potlachejte s nimi ve stylu mňoukly@vymnňoukly a těch ostatních, co se projektu zůčastnili.
Každý si přece zaslouží odpočinek a nějakou tu odměnu.

Liebster Blog Award

3. listopadu 2013 v 17:40 | Houp

Do této akce, která opět proplouvá blogosférou a spojuje ji, jsem se dostala díky nominaci od Lofn a následně nominací od SeňorityVampiresy. (Na otázky od ní odpovím v dalším článku.) Tímto jim velmi děkuji a s chutí sobě vlastní jsem odhodlaná se do toho pustit. Prásknou na sebe nějaké ty věci a trošku vás se mnou obeznámit. Je to pro mě dobré zvláště teď, když se ocitám na nové adrese svého blogu.


Liebster Blog Award
Úkolem je o sobě napsat deset faktů. Odpovědět na deset otázek, které pro vás vymyslel bloger, který vás nominoval. Já tedy budu odpovídat na otázky od Lofn.
Pokračovat pak budu následně tím, že nominuji pět dalších blogerů pro které sem umístím dalších deset otázek. Bude pouze na nich zdali se rozhodnou zapojit se.


Deset faktů o Houp
  1. Jsem o pět minut mladší dvojče svého bratra. (Jsem holka.)
  2. Štítím se berušek a dalšího hmyzu.
  3. Poté co mi doktoři nedoporučili spaní na břiše, tak velmi ráda usínám.
  4. Nejradši bych zachránila svět.
  5. Neustále scháním nějakou další brigádu, jelikož nechci být na nikom závislá a nerada říkám rodičům o peníze.
  6. Nejradši mám kuře na paprice a těstoviny ohřívané v mikrovlnce.
  7. Jsem nezadaná a vztah vůbec nehledám.
  8. Studuji módní návrhářství.
  9. Ve škole si myslí, že jsem šprtka, přitom sama vím, že mi nejde o známky, ale o vědomosti. Narozdíl od ostatních jsem ráda, že jsem na oboru na kterém jsem a nehodlám se neustále ulejvat a házet příležitosti do kopru.
  10. Spoustu problémů a zvláště pak problémy mezilidských vztahů moc neřeším a spíše si jedu stále to svoje. To jestli se někdo s někým baví, kdo s kým chodí a proč tenhle se chová tak hnusně mě moc nezajímá. Zbytečné starosti navíc a já se radši zavřu u sebe a dělám si své věcičky.

Deset otázek pro mě od Lofn

1. Jaká je tvá oblíbená kniha?
- To bývá různé. Většinou si nějakou dobu velmi chválím jednu z posledních knih, které jsem četla. Ale za dětsví bych řekla příběhy Martinky a knížku Králíčka Felixe. A rozhodně s láskou vzpomínám na knihu Svět podle Garpa od Irvinga.

2. Jsi spíš extrovert nebo introvert.
- Na to je těžké odpověď. Jsem totiž introvertní extrovert. Nemusím být středem pozornosti a někdy z toho bývám nesvá. Mám ráda svůj klid a pohodu, ale na druhou stranu jsem schopná předstoupit před lidi a něco říct, když si jdu za svým. Například u nás ve škole nemám problém si odprezentovat cokoliv, předvést modely a nebo podobně.

3. Co tě dokáže udělat opravdu šťastnou?
- To bývá různé. Jsem docela skromný člověk a když mám dobrou náladu jsem šťastná i za bublinky, které si vykouzlím bublifukem. Mám ráda chvíle se svými přátely, jsem šťastná když zažiju něco příjemného s rodinou, když se od srdce můžu zasmát. Řekla bych, že jsem často šťastná díky maličkostem.

4. Jsi spíše skřivan nebo sova?
- I na tohle nebude jednoznačná odpověď. Dřív jsem byla jasnej skřivan. Byla jsem schopná vstávat klidně i o víkendu v šest hodin. Čím jsem starší tím mi přijde, že se to obrací. Řekla bych že jsem zlatý střed, mutant mezi sovou a skřivanem.

5. Máš ráda psy nebo kočky?
- Oboje. V posledních letech jsem se zbavila strachu ze psů a získala jsem důvěru k zvířatům. K srdci mi přirostlo jedno ztracené kotě, kterému teď hledám nový domov. Jednou bych si přála mít oboje.

6. Jak si představuješ skvěle strávený den/večer?
- Těžké... Ráda bych uvítala něco nového, netradiční zážitek s lidmi, které mám ráda. Něco kreativního zakončené večerní procházkou a něčím dobrým na zub.

7. Máš nějakou oblíbenou historickou postavu? (umělec, politik, světec, herec...)
- Já mám celkově ráda dějiny, takže bych našla dost postav. Mám slabost pro modrou krev, takže jakékoliv příběhy týkající se urozených jsou pro mě zajímavé. Přiznám se však, že spíše těch zahraničních. V poslední době mě zajímá historie i prvních módních návrhářů o které se začal zajímat svět a tak podobně. Mám ráda životní příběhy a ty co už se odehrály v dřívějších dobách, bývají hodně zajímavé.

8. Kdybys mohla žít v jiném státě/místě na světě, kde by to bylo?
- Aljaška, Kanada, Norsko, Island, Švédsko... Takové ty severní země. I když bych se asi třásla zimou.
Často přemýšlím i o Austrálii, ale zatím jsem Čech a v Česku taky zůstanu.

9. Jaká je tvá oblíbená hudební skupina?
- Two steps from hell (ač to není až tak skupina spíš společnost), Linkin Park, Nickelback, Daughtry...

10. Jsi spíše puntičkář nebo máš rád svůj "tvůrčí" nepořádek?
- Moje máma by vám asi odpověděla, že jednoznačně nepořádek. Jenže já to vidím tak, že v místech kde tvořím a potřebuji tvůrčí klima si udržuji systematický chaos, ale na jiných místech mám ráda pořádek.

Nominované: †SeňoritaVampiresa†, Lauralex, Kaderabek a pokud mohou i blogerky z blogspotu tak nabídnu nominaci Veri a Arvari.
Nikoho nenutím, účast je dobrovolná.
Ráda bych nominovala i další, ale většina už byla dávno nominována.
Nominovanými by byli, kdyby nebyli již nominováni: Lofn, Infinity, taradorizp a další...

Deset otázek pro nominované:
  1. Jaký nejoriginálnější dárek jste kdy někomu dali?
  2. Co je pro vás důležitější? Noha nebo ruka?
  3. Jak si představujete svou múzu?
  4. Kdybyste si měli vybrat, viděli byste radši východ nebo západ slunce?
  5. Jak vznikl váš pseudonym používající v blogosvětě?
  6. Kdyby náhodou zrušili všechno blogování na světě, jak jinak byste strávili čas, který jinak věnujete blogování?
  7. Jste typ člověka který by radši stál před kamerou nebo za kamerou? (Případně před objektivem nebo za objektivem?)
  8. Kdybyste mohli říct jedno jediné moudro/radu svému dítěti, jaké by to bylo?
  9. Představte si, že máte televizní talkshow, koho byste si pozvali? (Maximálně tři hosty)
  10. Nejideálnější ranní probuzení?
Pokud i vy jste se do tohoto projektu zapojili, klidně mi dejte odkazy na své články, ráda si je přečtu.
A v jednom z dalších článků odpovím moc ráda na otázky od SeňorityV., i když tentokrát vynechám deset faktů o sobě a jen zodpovím deset otázek. Je docela zábavné odpovídat na ne až tak tradiční otázky.
 
 

Reklama