Květen 2014

Kdo swinguje, nezlobí!

30. května 2014 v 22:39 | Houp |  Tvorba deníková

Vždy jsem si říkala, že blogování jen tak za něco nevyměním. Prozatím nic neměním, i když tak trošku vytlačuji blogerskou dráhu na druhou kolej. Možná třetí... Možná až na tu čtvrtou.
Dál před tím jsou věci jako škola, škola, doprovodné akce školy, kulturní akce, pár vyvolených kamarádů... Ale nestěžuji si. Škola je pro mě jedna velká jahoda se šlehačkou (musím zaklepat na svou křivolatou lebku a snad rovné zuby, abych to nezakřikla). A z kulturních akcí vrním blahem!

Jedno takové blažené zavrčení se mi stalo minulý týden. Naše třídní učitelka, která má pro nás srdce otevřená, nám nabídla, že se s ní, jejím přítelem a jejím bratrem můžeme vydat na electro swingový večer do Prahy. Kdo by to odmítal, že? Mám ráda nejrůznější styly hudby a ta na kterou se dá všelijak vrtět je plus. A ještě větší bombou je, že se člověk na ten večer díky dobovým kostýmům promění na někoho jiného.

Když se teď budu citovat, tak při výšlapu schodů na taneční parket jsem poznamenala: "Je to jako by tady byl časový portál. Chápeš? Čím výš jdeš, tím víc opouštíš realitu."

Skutečně. Najednou se člověk ocitne v jiném vesmíru. Vidět tolik zapálených tváří a těl do tance, té hudby, doby a všeho, je tak neuvěřitelně povznášející a inspirující. Já sama působila jako dívka ze starých filmů, co se převleče do pánského oblečení a vpašuje se mezi mafiánské bossy. Dlouho jsem si nepřipadala tak dobře. Na otázku, jestli si v tom nepřipadám jako kluk, jsem jednoznačně odpověděla, že si v tom naopak připadám neuvěřitelně sexy a dobře. Díky novějšímu kratšímu sestřihu vlasů bylo tak skvělé si pohrávat s kloboukem na hlavě a užívat si, že jediná já byla dívka v kalhotech.

Našla bych i jednu výtku a to takovou, že byla slíbena tombola a soutěž o nejlepší kostým. Aspoň, že tam byl fotografický ateliér. Takže vám ukážu i fotky. (Bohužel/dík)

Celý večer byl plný zážitků. Zkusila jsem se naučit pár tanečních kroků a snad ten charlestonový základ už v těle mám. Takže na další akci, zase další krůček. Doufám, že další akce bude brzy. Třeba ku příkladu na palubě lodi 14. června.

Chápu, že takovéhle akce nemusí být pro každého dobré, ale naštěstí jsem ta šťastná povaha, co si každým pórečkem v těle tuhle chvíli užila a nechala si v sobě kus upřímné radosti na delší dobu. Za poslední čas jsem takových zážitků měla více, tak se nedivte, že blog jde stranou. Obdivuji ty blogery, co stíhají tolik věcí a ještě o tom zvládají sepisovat žvásty pro čtenáře.

Pamatujte, kdo swinguje, nezlobí.
A třeba na nějaké akci ahoj.
Ale budu maskovaná v kostýmu.










Vysyp se, prasátko! Kultura volá!

10. května 2014 v 13:34 | Houp |  Tvorba deníková

Někdy se to tak sejde, že během několika dní, několika týdnů se nachystá tolik kulturních a společenských akcí, které si prostě nemůžu nechat ujít! To potom ani těch pár stovek, které si vydělám na brigádě nějak nestačí. Děkuju nebesům a jedné dobré duši, že k mé stávající brigádě, kdy vypomáhám v domácnosti, se mi povedlo zařídit si ještě druhou. Takže sbohem volné pondělí, vítejte pár stovek navíc. Tenhle měsíc se budou hodně hodit.

Začalo to už na začátku května, i když ta pravá jízda se teprve spustí.
Se školou jsem minulý týden navštívili výstavu grafik od Reynka ve Valdštejnské jízdarně. Musím říct, že jsem nejdřív myslela, že mi to nic neřekne. Spletla jsem se. Dokonce si myslím, že mě jeho tvorba baví. Upřímně, byla jsem rozesmáta nejméně třemi maličkými grafikami, které Reynek dělal vyrývaním suché jehly, monotypu a někdy i kolorováním. Na všech, co mě pobavily, byly ztvárněny nenásilně skoro až nenápadně zvířátka. Taková letící veverka, ta byla neodolatelná. Odkaz na náhled zde: http://www.auctions-art.cz/picture/vystavy/72_16.jpg (Jestli si myslíte, že jsem praštěná, že mi to přijde úsměvné, tak nejste jediní. Ale zas jsem nebyla jediná, komu to přišlo stejně zábavné jako mě. Pohled na umění je vážně zcela subjektivní záležitost.)

Hodnocení výstavy: 85% / 100%

A hned pár minut na to jsme si prohlídli jedinečnou výstavu tvorby Tima Burtona v Domě U kameného zvonu na Staromáku v Praze. I to mě neskutečně zaujalo. Viděla jsem mnoho filmů od tohoto režiséra a díky jeho spojení s hercem Johnem Deppem, se svou manželkou (herečkou) Helen Bonham Carter a s hudením skladatelem Dannym Eflmanem, tvoří jedinečná díla. Výstava mě bavila, v mnohém překvapila, třeba jeho malba na samet zaujala nejednu z nás. Při prohlížení jeho skic a nákresů pro filmy a postavy je úžasné pozorovat, jak jednou to vypadá jako dokonalá fantasmagorie, propracovaná přesto s takovou lehkostí a uvolněností a zároveň hned vedle je obrázek, co vypadá jako od pětiletého dítěte. Tim Burton mě vážně baví. Asi i důvod proč jsem si ho vybrala a nechala se jím inspirovat pro kolekci oblečení navrhovanou do školy jako úkol.

Hodnocení výstavy: 89% / 100%



Na zítřejší den matek se vypravíme se sestrou a maminkou do kina na biografický film o Yves Saint Laurentovi. Dost se na to těším, ale mám obavy jestli to nebude jen průměrný film předhazující peripetie života bez jakékoliv myšlenky a nápadu. Nebo aby se film nevěnoval jen jedné jediné životní éře. Uvidíme. Ale těším se. Nakonec je to teprve druhý módní návrhář, o kterém se někdo rozhodl natočit film. Prvenství má Coco Chanel, což mi přijde škoda, když si uvědomíte kolik návrhářů mělo kontroverzní, inspirující a zajímavý život. Mě osobně vždycky fascinoval příběh konkurentky Coco Chanel, Elsy Schiaparelliové nebo extravagantního Alexandra McQueena.

Uběhnou dva dny a ve středu se vydám s klubem mladých diváků do Divadla Na Fidlovačce, kde shlédneme představení Babička s Eliškou Balzerovou v titulní roly. Na to jsem taky zvědavá. On samotný příběh Babičky je dost táhlý a tím, že popisuje přírodu a běžný život na věnkově, trochu se bojím aby to na divadelních prknech tak trošku nevázlo. Já se ještě ráda mrknu na Babičku, kde hrála Libuška Šafránková, že se tam kamera zaměřuje na tu přírodu a je to takové krásně provoněné, milé a klidné.
I když abych nebyla skeptická, už dávno vím co dokáže divadelní scéna. Dá příběhu jiný rozměr a více než jakýkoliv film se umí dotknout diváka a vtáhnout ho do děje. Uf, ještě že mám tak ráda divadlo a jsem vděčný divák.

Čtvrteční večer bude věnován koncertu kladenské kapely Zrní. Ten koncert jsem si u nich skoro vyprosila. Jistě, už ho tady plánovaly, ale tak zaprosila jsem si! I když nebyla jsem jediná. Však už je to asi rok, co jsem je naposled slyšela na živo. Shválně píši že slyšela, protože často se mi stane, že je vidím na živo třeba v autobuse. Jako zrovna nedávno.
Z tohoto důvodu to vidím tak, že v pátek zameškám školu, ale pšt... kultura a Zrní půjde výjimečně (opět) na prvé místo v žebříčku hodnot.


Mezi další akce by měl přibýt taneční večer nazvaný jako Electro swing river, který bude 23. května na Nové scéně Národního divadla. Jsem ten typ, co si pustí skoro každý hudební žánr, jen na to musí být správná chvíle, správná nálada a ta ideální společnost. Vsadím se, že ten večer se společností se kterou tam vyjedeme bude pro electro swing akorát ideální. Nikdy jsem na takovém večeru nebyla, ale nepředstavitelně se těším. A to ještě nemám lístek. To budu muset napravit.

Hned na to se druhý den plánujeme se skupinkou vydat na první Prague Vintage Fair, který se bude konat 24. a 25. května v Novoměstské radnici. Já osobně bych se chtěla podívat na jedinečnou módní přehlídku, kterou připravila výhradně pro tuto akci Monika Drápalová, která vyhrála Czech Grand Design. A následně se nechat inspirovat vintage módou a třeba najít zajímavé prvky a výstřelky.

Problém je, že na většinu těch akcí nevím co si vezmu na sebe. Nejsem zrovna tak povrchní člověk jak by se z předešlé věty mohlo zdát, nejsem marnotratným a frivolním záležitostem se podržizující bytost, ale přeci jen jako studentka návrhářství si uvědomuji jakou moc má první dojem a ten umocní dobrý, kvalitní, hlavně čistý a originální oděv.

Pak už bude skoro konec května. Tam si střihnu možná ještě brigádu jako výpomoc na jedné akci pro děti a v mezičase se budu připravovat na klauzurní práce, hledat si další akce, šít ve škole ale i doma... pokusím se nemít ty svoje náladičky a zase zkusím všude kolem rozsévat své kecy a děsivý úsměv. Mu. he. he.

Žijte kulturně, společensky a roztahujte si tlamičky vřelým úsměvem.