Shooting Fashion stars

26. dubna 2014 v 16:46 | Houp |  Tvorba deníková


... aneb příběh o tom, že když se tam chcete dostat tak se tam dostanete. ... Příběh o velké fashion akci. ...

S notnou dávkou nostalgie jsme vzpomínaly s mojí kamarádko/spolužačkou, jak jsme se loni vydaly do Prahy s tím, že se zkusíme dostat na Shooting Fashion Stars, který měl být na netradičním místě - na Masarykově vlakovém nádraží. Se stále udržující nadějí jsme si udělaly výlet do Prahy, který z Kladna není zrovna jako výlet z Kladna na severní pól. Prostě jen sednete na vlak nebo autobus a tak do třičtvrtě hodinky jste na místě. Koukly jsme se do La Gallery Novesta, kde nás nesmírně sympatická paní seznámila osobně s prací Kateřiny Geislerové. Ono dívat se na tvorbu návrhářů na fotografiích a na netu je trošku něco odlišného, než když si můžete osahat materiál, strukturu a vidět všelijaké detaily, které fotoaparátu uniknou. Ráda bych napsala, že jsme tehdy stály na Masaryčce a sledovaly přehlídky návrhářů Pavla Berkyho, Mirky Horké se Štěpánem Růžičkou, Lucie Králové a Moniky Přikrylové. Nikoliv. Sledovaly jsme to online díky internetovému webu Iconiq.

Letos jsem si řekla, že podobně naivní cestu už nepodnikneme. No což, řekla jsem si, sledovat to online z pohodlný domova není také nejhorší. Je z toho pořád lepší zážitek a atmosféra než z výsledných fotografií. Jenže co se nestalo...

Na ksichtí knize jsem našla odkaz na soutěž o lístky od Zoot a Purabelly. Naverbovala jsem kamarádku, aby to zkusila a kdoví, třeba jedna z nás bude mít štěstí a vyhraje lístky pro nás dvě. Ha. Ha. Ha. Ještě jsme se smály, že by byl docela pech to vyhrát, protože se narychlo dostat do Prahy a hledat Galerii Mánes nebylo v plánu. Jenže...

My když říkáme, že se něco nestane. tak se to pak samozřejmě stane... To už máme odzkoušené. (Jak z té dobré tak i špatné... tak i neutrální ale dosti zvláštní stránky...)

Takže ve čtvrtek jsem obdržela e-mail ve kterém mi zdělovaly, že jsem dva lístky vyhrála a můžu vzít kohokoliv sebou. Volba byla jasná. Takže lístky by byly a jakoby by se jimi otevřely dveře pro další položky, které si musíme zajistit:
  • vhodný outfit
Tato položka se může zdát malicherná, ale pro nás to bylo jaksi symbolické. Jistě už jsme byly na módních přehlídkách. Ba naobak, od dob kdy jsem se stala studentkou módního návrhářství jsem jich viděla několik v rámci Designbloku, taky v rámci Arcolor, dokonce jsme si i sami jako studentky vyzkoušely chodit po mole. Nikoliv jako profíci ale jako nutné zlo pro prezentaci modelů na soutěžích. Dětské přání se stalo už dávno splněným ale zdálo se nám, že tohle je jakýsi mezník. Taková ta správná fashion akce.

To se taky potvrdilo. Ještě na žádné nám nedaly welcome šampáňo. Víte jak... je vám sedmnáct a vnutí vám šampus. Hrůza. (Tenhle fakt berte s nadhledem, smály jsem se tam tomu. Nebudu dělat neviňátko a tvrdit, že alkohol neznám a že jsem si skleničku brala nedobrovolně. Dodalo to atmosféry.)

  • cesta
Naplánovat si cestu byla docela složitá položka. Zařídit se tak, abych stihla napsat písemky ve škole, odjela včas na brigádu, abych se stihla následně doma mohla předělat na člověka a dojet do Prahy. Autobus (skoro privátně jen pro nás, jely jsme cca s dalšíma dvěma lidma), metro, tramvaj, chůze ke Galerii.

  • aby nás pustili do vnitř
Byly tam tři vchody - na lístky, V.I.P, Press... Tak jdeme vchodem na lístky a ochrance říkáme, že si máme vyzvednou lístky na jméno. Prý ať zkusíme jiný vchod. Tak jdeme k V.I.P, protože Press zatarasily jen pro novináře a tam nás pošlou zase zpátky k lístkům. Nakonec nás tam vpustila jedna paní s tím, ať si to užijeme, když jsem soutěžily se Zootem... ve finále ani nechtěla, abychom řekly na jaké jméno jsme to vyhrály. Ještě štěstí, že nejsme podvodníci. Ha.

A byly jsme tam. Se šampáněm v ruce jsme se kochaly tou atmosférou. Dívaly se kolem a zjišťovaly kolik tam známe tváří. Došly jsme k závěru, že na tyto akce už skoro nechodí celebrity ze showbyznysu. Jsou to samé blogerky. Napočítaly jsme jich nespočet. I když já většinu neznala na jakém webu fungují, ale slyšela jsem o nich, viděla je na jiných akcí a tak.

Taky tam byly návrháři jako Petra Ptáčková, Pavel Ivančic... viděla jsem holky z webu blogesrobes.cz v čele s Nikol Moravcovou.

Nakonec se ukázalo, že naše outfity nemohli ani nikoho popudit ale ani uchvátit. To místo bylo plné módní pestrosti, inspirace a nápaditosti.

Programem večera byla retrospektivní přehlídka od Ivany Kaňovské, která zaujala extravagantností a zajímavými prvky z nerezu a zvláště pak helmami. Při té málem stala nehoda, když jedné modelce zradil do nebe sahající podpatek, ale nakonec jako profík vše ustála.

Dále se předvedla speciální přehlídka modelů od studentek (klidně bych napsala od studentů, ale žádní tam nebyli, pokud jsem si všimla správně) z UMPRUMky na téma Identita. To téma mě moc zaujalo, jakožto člověka ale hlavně jako studentku téhož oboru. Práce byly vskutku povedené, různorodé a každý divák si našel svého favorita. Stejně jako já.

Závěrem měla být premiéra nové kolekce od Kateřiny Geislerové. Tam musím říct, že mě více zaujaly předchozí kolekce od této návrhářky, ale i pro totu sezónu bych si tam našla věci, které bych si klidně pořídila. Její pragmatický nositelný přístup k módě mi je hodně blízký.

Nakonec se ukázalo, že závěrem večera bude malé překvapení. Na molo nastoupil chlápek v obleku s buřinkou a tančil. Na stěny pouštěly text: "Slavíme 20 let". To nás dost zarazilo, když Shooting Fashion Stars měl slavit desáté jubileum. V mžiku nám vytřeli zrak, když se ozval error a chlápka vystřídal malej klučina, představující text: "Slavíme 10. let". Všechny to pobavilo a taky uchvátilo, chlapec tančil opravdu skvěle.

Když začala afterparty koupily jsem si dva džusy. Doporučuji nepít grapefruit - byl pěkně hořkej a hnusnej. Řečeno bez obalu. Ten jablečný už nebyl nejhorší. Pak už jsme šly zaplnit naše prázdné žaludky do hříšně nezdravého KFC. Měly jsme dobrou náladu a celý ten večer jsme si užívaly. I když jsme pak málem nestihli, no spíš nenašly spoj domů. Nejdřív nám zmizela zastávka tramvaje před nosem, pak jsme nemohli najít správný výstup z metra na Dejvicích a nakonec najít kde nově staví autobus do Kladna, když Dejvice jsou rozkopané.

Jak to dopadlo? No když teď tady můžu psát tento článek, tak zřejmě dost dobře.
Jsem ráda, že jsme tam byly. Tohle je prostě důkaz, že s dostatkem štěstí a průbojnosti se tam dá prostě dostat. A nemusí jít jenom o takovéhle, jak by někdo řekl "malicherné, povrchní, frivolní" záležitosti. Přiznám se, že mi přijde úsměvné sledovat tenhle napudrovaný svět módy zblízka. Musíte to brát s nadhledem a nekřičet, že vnější stránka člověka je naprosto nepodstatná a že by každý měl sedět doma a řešit matematické problémy nebo zkoumat černé díry ve vesmíru.

Brát všechno příliš vážně, škodí vašemu zdraví a to v jakémkoliv případě.
Nezáleží na tom, jestli je zážitek dobrý nebo špatný, hlavní je aby byl silný.



Od studentky z UMPRUMky


Ivana Kaňovská


Ivana Kaňovská


Ivana Kaňovská


Kateřina Geislerová


Naše velebnost

Další (mnohem kvalitnější a lepší) fotografie na těchto odkazech:
... další dodám, až další objevím...

Malá mňamka v podobě mého dnešního pokusupečení.
Bylo to moc yummy.
Ráda bych nabídla všem jakožto kompenzaci, že sem moc nepřidávám nové články.



 


Komentáře

1 Iris Iris | E-mail | Web | 4. května 2014 v 13:35 | Reagovat

člověk když něco opravdu chce, tak tomu musí zkrátka pomoct :-D

2 Veri Veri | Web | 7. května 2014 v 12:00 | Reagovat

Líbí se mi organizování takovýchto akcí, jelikož dávají možnost nové generaci mladých návrhářů se zviditelnit a v ČR je to obzvláště důležité.:-)

3 Em Zet Em Zet | E-mail | Web | 8. května 2014 v 14:03 | Reagovat

Ten dortíček je jako sladká tečka na konci článečku, mňam :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama