Březen 2014

Divná, divná Houp

9. března 2014 v 13:01 | Houp |  Tvorba deníková

Když jsem jako malá ležela v kočárku určitě rodiče nenapadlo, že ve výsledku budu tak divná. Není to ni závažného, teda pokud nebudu počítat tu vrozenou vadu zad a to, že o mě brácha tvrdí, že jsem psychicky labilní (už mu to ani nevyvracím). Já chci psát o takových malých odchylkách, mutacích a blbostí, které občas dělám a ostatní se tomu diví nebo smějou. Nejčastěji obojí.

Divný ruce

Vraťme se na mou základku, tam někde jsem totiž zjistila, že si v pohodě umím vykoloubit oba palce na rukou. Sami od sebe umějí vyskočit z takový tý jamky a postavit se jakoby do pravého úhlu. Nikdy si nepomáhám rukama nebo tak. Prostě to ovládám myslí. :) Osobně jsem znala holku, která to taky uměla a pak jsem slyšela o klukovi který to uměl jen na jedné ruce.
To není jediná hříčka, kterou dělám, když se třeba nudím. Mám lehce hypermobilní i ostatní prsty na rukou. Ty si s pomocí druhé ruky, stolu nebo něčeho o co si prsty podržím, dokážu obrátit na druhou stranu než to dělají ostatní lidé. Dalo by se říct kolmo k hřbetu dlaně. (Podle tohohle popisu bych to nepochopila možná ani já.)


Divný obličej

Ohledně svýho ksichtu umím vícero věcí. Ale takovým bavičem pro ostatní jsem, když na čele, spáncích nebo na nose držím mince, příbory nebo jiné věci z podobných materiálů. Jsem lehce magnetická. Mamka mi říkala, že to mám po svém dědečkovi, který měl takovou tu schopnost, kdy pomocí proutku můžete najít pramen vody.
Možná jste už podobné triky mohli vidět, třeba i v televizi, kdy třeba jedna žena byla tak magnetická, že na sobě udržela takovou tu starou žehličku. Tak dobrá fakt nejsem. Kdybych byla, chodila bych kolem peněženek a silnou nadpřirozenou mocí bych z nich pomocí svého čela tahala peníze.

Ve třídě se taky baví tím, jak se umím všelijak tvářit. Třeba moje spolusedící se dívá po třídě a těsně než se otočí na mě, nahodím nějaký ksicht a ona se nejdřív lekne a pak se začne smát. Různě nakrabatím čelo, nadzvednu obočí, nakrčím nos a třeba horní ret a je to. Většinou už to neumím zopakovat. Je to takové chvilkové umění mého ksichtu. Dělám to ráda, bavím se tím, jak na mě lidi reagujou. :D Mou novinkou v repertoáru je takový úsměv, kdy vtáhnu koutky úst dovnitř (nikoliv něco ve stylu rybí pusinky - to snad umí každej), vznikne takové zvrásnění a úsměv alá retard. Ještě se pak směju tomu, jak to zkouší ostatní a vyjde z toho úplně něco nového.

Duckface odmítám a navíc mám kachní ksichty mnohem víc vytuněné než s vycpanýma a napresovanýma prsama. (Navíc prsa snad ani nemám -_-)

Mnoho poznámek: Olíznu si jazyk. Ještě chvíli tréninku a dosáhnu úplně na špičku nosu!!! Muhahaha.
Palcem předloktí se dotknu jenom na levé ruce. -_-
Křupu, vržu, to snad v dnešní době skoro každej.

Když bych se zamyslela určitě toho moje tělo dokáže víc. Jako menší jsem si vždycky zamotala ruce a nohy co nejvíc to šlo. Ještě teď se tak jako pěkně zamotám.

Ráda vydávám Divný zvuky. Takový co nepřipomínaj vůbec nic. Sice jsem chtěla umět napodovat různé věci, jako je ve filmu Policejní akademie, jak tam ten týpek napodobí cokoliv. No tak já jsem trapná a jenom tak chrčím, vrčím a ďábelsky se směju. Muhahaha.

Smysl článku? Žádný. Možná se jen zkuste podívat na svoje vlastní tělo a zjistit jakoukoliv odchylku, výchylku, výjimku. Vaše tělo může bejt docela legrační.

A já jelikož nemám ani ask., snapchaty, mňauchaty ani jiné chalupy tak se musím zabavovat nějak sama. Docela mi to jde.