Jak můžu být lesba a přitom vyhulit celý regiment?

16. února 2014 v 13:10 | Houp |  Tvorba deníková

Tak tohle je fráze, která zazněla na premiéře divadelní frašky o Marii Antoinettě, následována ještě větou, že by bulvár mohl dávat alespoň logiku.

Nejdřív jsem si myslela, že o tom psát nebudu, ale nakonec mě doslova pohltil tento zdárně začínající měsíc, který bude mnou označen jako měsíc divadelní. Abych to uvedla i s vysvětlením - na začátku února jsem shlédla muzikálové představení Zorro v pražském divadle Hybernia, včera jsem seděla v druhé řadě na první divadelní premiéře v mém životě, tuto středu bych měla zasednout spolu se školou na představení Podivný případ se psem a ke konci února si nechat vychutnat hru Vinnetou v titulních rolí s Vojtou Kotkem a Jakubem Prachařem.

Tři představení z těchto čtyř únorových se odehrávají v Městském divadle Kladno, ke kterému to mám, co by papírovou vlaštovkou dohodil. A díky ceně studentských lístků to není ani drahá záležitost, rozhodně ne taková, že bych se zdráhala ji za kulturní zážitek zaplatit.

A víte jak já chodím domů z divadla? Tedy alespoň jak jsem došla s mojí kamarádkou z právě oné premiéry frašky o poslední francouzské královně? Nejdřív jsme se sešly asi hodinu před začátkem a osladily si život výbornou horkou čokoládou v divadelní kavárně a když představení skončilo v deset hodin a my měly úsměv na tvářích zatvrdlý jako sádrový odlitek, rozhodly jsme se zasednout a vychutnat si soukromou after-divadelní-party, která se nad pitím a s živou konverzací ve vzduchu táhla až do půl druhé do rána. Nebolet nás oči a nemuset už domů, možná tam sedíme do teď a opakujeme nadšeně fráze a scény z představení. Protože jsou větrné mlýny jenom dekorativní nebo mají nějakou funkci? Taky přece to že tady proběhla ovce si zaslouží v rozhovoru poznámku, no ne?
Titulní roly, kterou ztvárnila Pavlína Štorková, jsme vychválily do nebes, protože v první polovině se směje celé divadlo a v druhé půlce jste přikováni do sedadel, kdy vás ohromuje její herecký koncert. Bylo úchvatné, jak ztvárnila veškéré její stránky, vlastnosti, tu rozpolcenost a kontrast, kdy z drobné herečky vyjde v nejednu chvíli neuvěřitelný vztek, křik a frustrace, když se Marie Tonička propadá do nejčernějších hlubin své mysli.

Upřímně vám tady napíšu, že přemýšlím o tom, že si na toto představení zajdu znovu.

Kamarádka pronesla, že jsem asi vážně maniak a asi s ní musím souhlasit, když v současném repertoáru, které má naše městské divadlo Kladno, jsem vyjma jedné hry viděla vše (tedy uvidím po těch dvou představení, která mě čekají). Ať už to byl Miláček od Maupassanta, Letní byt od Goldoniho, Zdravý nemocný od Moliéra, teď Antoinetta od Davida Adjmi a za pár dní Podivný případ se psem od Simona Stephense podle románu Marka Haddona a Vinnetou od Petra Kolečka.

(Všechny informace jsem brala z toho, co vím nebo případně z oficiálních stránek městského divadla Kladno)

*************************************************************
Klauzurní práce z výtvarné části mám už za sebou. Známkově to dopadlo na výbornou, pocitově se s tím musím vyrovnat. Je to zase krok kupředu, protože se opět poučím z chyb a rad a snad si budu moc příští rok říct, že můžu být na něco pyšná. Já si vylosovala téma místo. Bylo mezi takovými tématy jako hra, stroj, zvuk hluku, velká žranice, mikro/makro a podobně... Takže jsem měla docela štěstí, ale ve výsledku jsem se měla spíše zkusit dostat na jádro pudla a práci trošku zjednodušit. No co - poučení pro příště. Druhá část klauzurních prací mě čeká až v červnu, takže na chvíli mám klid.

Teď v úterý jedeme se školou do Brna na mezinárodní veletrh Styl&Kabo, který se zabývá módou, obuví a koženým zbožím. Nikdy jsem tam nebyla, i když jsem o tom už několikrát slyšela. Jsem zvědavá. Následně ve středu jdeme do toho divadla na Podivný případ se psem a ve čtvrtek nás čeká dlouhá cesta od nevidim do nevidim (od půlnoci do půlnoci) do Berlína. Tam nás učitelka zavede na výstavu moderního a současného umění, tak snad pak vám o tom budu moc poklábosit, když už se sem na blog nedostanu tak jak bych si přála.

Pokud máte otázku, jestli se ve škole vůbec učíme, tak ne! Učení je u nás na škole sprosté slovo - stejně jako toaleťák.

Žijte blaženě a jezte koláče!




 


Komentáře

1 Světlo Fleshka Světlo Fleshka | 16. února 2014 v 13:44 | Reagovat

Dopadroma parzdrát!! Teď sem dostala chuť na koláč, sakra!!! :D :D Taky se chystám do divadla, na Zkrocení zlé ženy.
Máš pěkný blog :)

2 Janna Janna | Web | 16. února 2014 v 13:49 | Reagovat

Gratuluji k té výtvarce :)
Co se divadla týče... přiznám se, že mě to prostě neoslovuje. Možná za to můžou nucené návštěvy loutkového divadla na základce, nevím; každopádně na všech představením krom Cavemana jsem se šíleně nudila a počítala minuty do konce.
Tak mě to snad ještě chytne :)

3 Houp Houp | Web | 16. února 2014 v 13:58 | Reagovat

[1]: Tak doufám, že ho dostaneš a přeji dobrou chuť. Právě to je další hláška použitá v Marii Antoinettě - Ať jedí koláče! :-D

4 Šárka Šárka | Web | 18. února 2014 v 17:28 | Reagovat

Co vůbec studuješ za školu a jaký jsi ročník? :) Čtu tady, že máte klauzury, takže určitě nějaká umělecká.. :) Jinak s tím neučením vám závidim :DD
Co se divadla a muzikálů týče taky na tohle moc nejsem.. Párkrát jsem byla na  muzikálu, nebo na nějaké divadelní hře, ale třeba to loutkový co nám hráli věčně ve škole mě k smrti nudilo :DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama