V boji s můrou.

8. ledna 2014 v 20:11 | Houp |  Tvorba myšlenková

Nečtětě to. Tento článek byl použit jako léčebný proces blogerky samozvané Houp.

Tak ráda bych použila slova plná optimismu, krásných vyhlídek, ale odevšud na mě leze úzkost. Mezi lidma to ještě jde, ale jakmile jsem sama jakobych přepla na autopilota. Nebo rovnou celý systém vypnula. Nejhorší je to v noci. Hlavou se mi rojí tolik myšlenek, že ačkoliv mi přes den oči neustále klimbají, tak výsledek je takový, že v posteli sebou škubu jak posedlá. Na břiše to nejde, pak mám dilema na jakém boku a na zádech si připadám jak v hrobě. Tak se cítit nechci.

Když už jsem zoufalá, tak usnu. Konečně.
Jen kdyby se dostavil plující obláček a donesl mě do sladkého příjemného světa snů. Nikoliv do toho tak zmateného, že po ránu ani nevím co je pravda a co ne. Motá se páté přes deváté. To že tam zamotám zážitky z minulosti, sny do budocnosti, lidi z filmů i z ulic, situace zcela pravdivé či naprosto nesmyslné... Ráno se budím naprosto neodpočatá. Ještě tak hodinu jen šoupu svým tělem, jak je nutné, zcela automaticky, bez života. Při dnešní cestě na autobusovou zastávku jsem málem srazila tři lidi.

Řekla bych, že to celé má nějaké důvody, nějaký prvopočátek, který bych měla odstranit, ale já nevím co to je. Jestli to je, že jsem příliš ze všeho vystresovaná, že se to na mě všechno valí, protože jsem unavená, nebo protože jsem příliš přespalá? Mám se víc hýbat nebo naopak se pokusit si odpočinout. Jenomže nějak nedokážu vypnout hlavu. Asi bych už potřebovala, aby se udělalo ještě o něco lepší počasí, já konečně vytáhla kolečkové brusle a místo lámání si hlavy, bych provětrala velký sedací sval.

Tipy v boji proti nočním můrám nebo snům, které mě vyčerpávají?
Pokud mi někdo navrhne zkusit mozek před spaním vypnout, moc mi to nevychází. Počítání oveček, žiraf nebo kdejaké si veteše po chvíli vzdávám, protože jsem stejně už dávno unášena vtíravými myšlenkami na ho... Heh.

Jednou jsem slyšela, že když má člověk v noci noční můru je dobré si přetočit deku na druhou stranu a zkusit spát dál. Že to prý nějak pomůže. Máte nějaké rady pro nebohou nevyspalou Houp?

Nejhorší je, že svým největším nepřítelem jsem si já sama. Stihomam, paranoa, nedůvěra. Asi bych měla omezit filmy, knížky a podobné tomu. Možná i styk s lidmi, abych chvíli neviděla to, jak si jsou lidi schopní lhát do očí, ubližovat si. Jde jen o to vyhrabat v hlouby "houpovského" srdce ten zakopaný poklad naděje a optimismu, který byl moderní civilizací hluboku zakopán.

Ach... úplně cítím ten osvobozující pocit, který mě obklopuje, jakmile mačkám tlačítka krabičky, u které vlastně ani nechápu jak funguje. (Někdo se prostě jako technický typ nenarodí.)

Pouštím si písničky kapely Zrní, snažím se si vybavit veselé vzpomínky, něco na co se můžu těšit v dohledné době a pomáhá to. Nádech a výdech.
Možná... nezakřikněme to, ale možná jsem samoléčitelka. Nacházím si lék na svou mysl. Chce to ještě víc snahy, vytrvat a bojovat. Hledám se, ne, ne, lepší termín by zněl: znovuobjevuji se. Jsem to já. Stále já. Jen nabalená pod tunou kabátů, které na mě naházel kdokoliv kdo prošel. Chtělo by to brnění. A nejenom to způsobené brňavkou.

Ps: Potřebovala bych jedno velké, dlouhé, intenzivní a pokud možno svalnaté, hřejivé, velkorysé objetí. Nenabízí se někdo?


 


Komentáře

1 Lemonka Lemonka | Web | 8. ledna 2014 v 20:41 | Reagovat

Jo. Znám to. Až moc dobře. Vím, že něco není dobře, že bych něco měla změnit, ale... co to má být?! x) Taky nemůžu spát. A nedávno jsem se přistihla, že počítám ovečky rusky (ne, nepomáhá to). xD Zkoušela jsem i spací čaje a trochu to i funguje. x)
Nejvíce úzkosti cítím ve městě mezi lidmi. Asi osobní...šílenství? x)

2 agrenej agrenej | E-mail | Web | 8. ledna 2014 v 22:29 | Reagovat

Když se mi začnou často zdát zmatené sny, nebo mé usínání trvá déle než hodinu, obvykle se snažím každý den udělat čas jen a jen pro své myšlenky. Nejraději si napustím vanu, zapálím pár svíček, aby mi do očí nesvítilo silné světlo (občas přidám i nějakou relaxační hudbu, např. soundtrack ke hře Skyrim, ale to podle nálady a chutě) a ponořím se do vlastních útrob. Nikým nerušen hledám pomyslný trn v patě. Většinou se nechávám vést podvědomím, neboť to dokáže při ,,meditaci" vytáhnout skutečné bolesti a trápení samo, jen to chce trpělivost a soustředění.
Většinou už jen nalezení toho hlavního problému mi pomůže zmírnit situaci. Když se mi podaří s problémem dokonce pohnout, obvykle mám na čas pokoj.

3 Anet Anet | Web | 9. ledna 2014 v 14:39 | Reagovat

Tak to nejsi sama:-( , jdu spát v pohodě, ale ráno kolem 7-8 se vzbudím nervozitou až je mi špatně od žaludku, trvá to tak do 15:00 a pak to odezní. A další den na novo, jsem vystresovaná ze školy a z toho, že nezvládnu bakalářku, kromě toho, si vůbec nevěřím a pořád mám negativní myšlenky. Ale došla jsem na to jak to zmírnit, zjistila jsem , že se neustále musím něčím zabývat, zaměstnávat svůj mozek, pak mám z toho dobrý pocit, zní to divně, ale je to tak.
K tvému problému: Hodně prý pomáhá pohyb, a to jakýkoliv, at je to běh, kolo či jen obyčejná procházka, já vždycky totálně vypnu a na žádné negativní věci nemyslím, vstřebávám přírodu ve které se procházím. Také jsem se někde dočetla, že na dobrý spánek a hezké sny pomáhá dobrá knížka, a mám pro tebe typ :-) Kup si levandulový polštářek , či levandulové svíčky, já polštářek mám doma a spím jak zabitá, levandule a její vůně totiž podporuje spánek a navozuje klid a hezké sny,také zmírňuje stres , takže si ten polštářek asi budu muset vozit i na kolej :-D

4 Janna Janna | Web | 9. ledna 2014 v 21:33 | Reagovat

ohle období jsem měla téměř celý rok (už nevím, před kolika lety to bylo); sesypalo se na mě asi všechno, co mohlo. Nevím, jak u tebe, ale u mě to bylo celkový sesypání osobnosti a vlastně jsem si díky tý hrozný bolesti mohla uvědomit, co jsem dělala špatně a mohla to zase znovu postavit.
Je to asi trochu něco jinýho, nicméně mi nejvíc pomohlo (jsem introvert jak poleno) se úplně do sebe zavřít a opravdu se vnitřně dostat až na dno a začít od znovu. Zní to trochu masochisticky, ale opravdu mi to pomohlo. (jestli by tě to víc zajímalo, mám tu článek, kde se tomu částečně věnuju (http://janna-art.moxo.cz/wp/prave-bohatstvi/)

Já důvod svýho stavu věděla - ale nejdřív jsem si to musela všechno urovnat.
Zkus si jen tak lehnout a myslet jen na bílou stěnu. Čistě bílou a snaž se jí tak udržet. Jakmile se objeví nějaká myšlenka, soustřeď se na ní (zanalyzuj jí) ale ihned jí vyhoď. Myslím, že se tímhle systémem (analyzování náhodně přicházejícíh myšlenek) možno dopídit se toho, co se v naší hlavě vlastně děje... tyhle strachy bejvaj hodně často podvědomý, ale tímhle je podle mě možný zjistit příčinu.
Když tě nějaká myšlenka zaujme, soustředěně jí následuj a sleduj, kam až tě dovede. Bacha ale, ať se neztratíš, kontrola myšlenek je hrozně těžká věc.
A co se zklidnění týče, úplně nejlepší (pro mě) je lehnout si na záda, zamřít oči a představit si černou šachtu s žebříkem. A teď si představuju, jak lezu pomalu dolů, s každým schůdkem je to tmavější (ale není strašidelná) a blíž se dostávám "sama k sobě". Je k tomu potřeba absolutní koncentrace, jinak tě to zase "vyhodí" nahoru.
Každopádně, moc moc držím palce a snad se ti podaří osvojit nějakou techniku, která ti pomůže :)

5 Houp Houp | 11. ledna 2014 v 11:51 | Reagovat

[1]:,[2]:,[3]:, [4]: Děkuju moc všem, protože každý jednotlivý komentář mi něco dodal. Možná to bude znít trošku hnusně, ale jsem ráda, že takové pocity nemám sama, že jsou lidé, kteří to znají moc dobře a bojují s tím jako já. Každý jinak. Po svém. Ale v jádru pudla na to má každý svůj lék a když se to všechno tak nějak spojí - řešení se určitě najde. :)
Mě pomohlo se vypsat, teď si urovnávám myšlenky, možná ještě není vše zažehnáno, ale držím všem pěsti, aby se jim vedlo ve svém vnitřním boji bojovat a třeba to všichni nějak zvládneme. :)
Za takovou podporu jsem nesmírně vděčná. :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama