Tok myšlenek jedné nervózní mysli.

1. prosince 2013 v 10:55 | Houp |  Tvorba deníková

Tak fajn.
Najít si chvíli klidu a napsat třeba zas nějaký rozumný článek.
Pokusit se o to alespoň. Ale myslím, že při mém štěstí a při dnešním stavu blogu, se mi opět článek buď neuloží a nebo zveřejní až za úctyhodných několik hodin. Takže si řikám, jestli má vůbec cenu psát něco normálního, když to tady stejně všechno blbne.
A já jsem starej nervák, takže nějaké to píp, píp, píp není vyloučené.

Jenže abych něco napsala to bych musela mít chvilku klidu. Jenže tady je to samý... šup sem. A tam taky.
To asi bude tím, že dnes je první advent a přijedou k nám příbuzní. Taková menší velká sešlost. Možná to bude fungovat i jako taková rodinná oslava našich s bráchou sedmnáctých narozin.
Fíha.
Můžu si už říkat skoro velká slečna? Uhm?

Dneska bych chtěla stihnout tolik věcí, ale stejně nic neudělám. Vždyť se znám.
Ještě kdyby mě tolik nebolely stehna! Božínku.

Měla bych nakreslit nějakou kočičku na rozměr 10x10, jako dárek pro jednu učitelku, co s námi byla ve Francii. Když se řekne kočička... no to by nemělo být tak těžké, co? Jenže já jsem dneska úplně nemožná. I pětileté dítě by tu kočičku nakreslilo lépe.
Asi řeknu malému bratránkovi, který vlastně až tak úplně není můj bratránek, jenže aby v tom malé děti neměly guláš, tak si říkáme bratránek a sestřenka. Takže... asi mu řeknu, ať mi něco nakreslí, protože si říkám, jestli to ve výsledku nebude lepší. A to si říkám studentka uměleckého oboru. -_- Asi vrátím vysvědčení z prvého ročníku a doklad o přijetí.

To ani nemluvím o tom, že když jsem zakládala tento nový blog, měla jsem touhu sem dávat více své autorské tvorby, ale upřímně? Takovej zmatek ve svých výkresech a návrzích jsem snad nikdy neměla. Nevím kde, co mám a v podstatě ani co, kdy, jak a proč.
Jeden příklad za všechny. Mám rozpracované asi tři kolekce oděvů. Některé se dokonce už zpracovávají ve škole, ale já nejsem schopná je nakreslit tak, aby vypadaly dobře a jednotně. Bych se asi musela propadnout hanbou, kdybych je tady měla zveřejnit. Přitom bych tolik chtěla.

Dokonce včera jsem si říkala, že si k tomu sednu a překreslím je do podoby, která by tady mohla viset. Jóó jenže to bych musela načmárnout alespoň jeden návrh, tak aby alespoň ušel.
Jenže tenhle by neušel ani centimetr.

Já se především musím uklidit.
Nádech.
Výdech.
Vítr odvááánééé...
...úúúhhmmmm....
...eéééhhmm...

Takže to chce co?
Nějaký plán?
Oukej.

A plán zní?
Bod číslo jedna:
Uklidnit se.

STOP. STOP. STOP.
Klídek. Klídek. Klídek.
Uf.
 


Komentáře

1 Cleo Cleo | Web | 1. prosince 2013 v 11:56 | Reagovat

Hlavně nenápadně, hlavně klid :) Dvě nejdůležitější pravidla pro život :)

2 Humbert, Humí, Houmr, Houmí Humbert, Humí, Houmr, Houmí | Web | 1. prosince 2013 v 12:56 | Reagovat

17 je nejkrásnější věk! Užij si ho! Zní to jako klišé, ale věř, že to tak je ;)

3 †SeňoritaVampiresa† †SeňoritaVampiresa† | Web | 2. prosince 2013 v 14:27 | Reagovat

Zhluboka dýchej holka a klid! :3
Ty to zvládneš. Jak tu kočičku, tak si udělat ve svých výkresech i nějaký systém. Věřím ti! :3

4 Katrin Katrin | Web | 8. prosince 2013 v 18:43 | Reagovat

Víš jak se to říká, není každý den posvícení. Neztrácej hlavu, jdi se projít, namaluj něco šíleného a pak i ty návrhy půjdou samy :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama